26.01.2021

Recyklace ve stínu byznysu aneb jako konzum zabíjí planetu (2.část)

Recyklace jako hrozba ekologické katastrofy nesouvisí s problémem technickým, ale ekonomickým. Odborníci z plastového průmyslu se snažili již v roce 1969 najít způsob, jak snižovat negativní vliv plastů. Varování však bylo jasné už tehdy - plast ohrožuje průmyslový růst a je nezbytné najít způsob, jak tyto dopady snížit.

Globální recyklační průmysl jako spirála smrti

Při třídění plastů je důležité dbát na jejich oddělenís ohledem na hustotu materiálů. Polyethylen s vyšší hustotou, používan pro výrobu větších předmětů, jakými jsou plastové přepravky či láhve na šampon, se lépe prodává. Patří do skupiny tzv. hodnotných plastů, které jsou po separaci mleté na surovou plastovou směs a předána výrobcům k dalšímu zpracování.

Naproti tomu,plasty s nižší hustotou, jako jsou menší plastové lahve, plastové tašky či ostatní předměty šířky menší než 8 cm, nemají téměř žádnou hodnotu. Ve finále by bylo jejich zpracování na použitelný materiál příliš náročné a cenově nákladné, případně by recyklační společnosti museli odběrateli platit za jejich převzetí. Končí proto ve spalovnách, v horším případě putují na skládku.

Zbytek tvoříplasty, které nejsou příliš malé a neobnovitelné, ani příliš velké a ocenitelné. Smíchají se do velkých balíků netříděného, středně velkého plastu nižší až průměrné hodnoty, známých pod zkratkou MRF.Jelikož jejich hodnota není dostatečně rentabilní na úhradu nákladů spojených s třídicím procesem, nedochází u nich k recyklaci. Dostávají se tak do exportních kontejnerů, směřujících většinoudo Asie.

A zde otázka zní: jak chceme snižovat negativní vliv plastů na planetu, když odpad posíláme na "cestu kolem světa"? Odpověď se snažila najít konference z roku 1969, sdružující odborníky z plastového průmyslu. Věnovala se problematice odpadu z obalového materiálu, přičemž se jí účastníkům podařilo definovat trvanlivost i hodnotu plastu.

Od roku 1960 začaly ceny polyetylénu padat, díky čemuž siza krátký čas získal prvenství v obalovém hospodářství.Závěry konference však zněly jasně: plast představuje hrozbu průmyslového růstu. Začala se tak hledat cesta, jak udělat plast "udržitelnějším". Řešením byl nefunkční systém jménem recyklace. Z technického hlediska sice můžeme plasty třídit, umlít a znovu použít. Jak se však při kategorizaci plastů podle hustoty ukázalo, recyklace nemůže plně fungovat, protože není rentabilní. Zatímco je ropa levná, je levná i výroba nových plastů. Jeho třídění, transport a mletí však už tak levné nejsou.

Recyklace v stínu rentability

Zatímco nový plast stál v roce 2017 v průměru 31 Kč za 1kg, jeho recyklovaná verze dosáhla hodnotu až 34 Kč za tuto váhovou jednotku. Nejenže byl recyklovaný plast dražší, byl i méně kvalitní než nová alternativa.Poptávka po recyklovaných plastech tak byla nízká, pro recyklační společnosti nezajímavá.Recyklace byla tedy minimální a zdaleka nevedla k udržitelnosti plastového průmyslu.

Platí tedy úměra, že plast je recyklovaný jen tehdy, když má hodnotu a samotný proces je rentabilní. Vliv však má i hodnota přepravy.

Západní země, USA nevyjímaje, mají dlouhodobý obchodní deficit s Čínou. Jelikož z Číny dovážejí podstatně více než do ní vyvážejí, odráží se to na hodnotě přepravy. Plně naložený kontejner z Číny do USA, vracející se téměř úplně prázdný, způsobil snížení ceny přepravy zpět do Číny.Mimořádně nízké náklady na přepravu tak spolu s bezprecedentním ekonomickým růstem, který Čína zažívá od roku 1980 a zvyšuje poptávka po surových materiálech včetně plastů, způsobily přesun MRF balíků přes Pacifik.

Díky vysoké poptávce takceny těchto plastů vzrostly a Čína, známá svou levnou pracovní silou, jejich dokázala roztřídit při nízkých nákladech. Takový polypropylenový plast se následně semlel, vyčistil a zpracoval na pelety. Zpracovaný se pak levně prodával čínským výrobcům. A takto to fungovalo několik dekád, až do počátku let 2010.

V roce 2017 změnila Čína dosavadní fungování recyklačního průmyslu ze dne na den.Ve hře se tedy ocitli jiní hráči a nastolila se závažná otázka, jak z dlouhodobého hlediska nadále snižovat environmentální a zdravotní dopady plastového odpadu. V posledním blogu ti představíme komplexní problematiku recyklace plastového odpadu. Dozvíš se i to, proč je nutné změnit smýšlení celé populace v zájmu co nejrychlejšího odvrácení blížící se hrozby ekologické katastrofy.


Zdroje :

https://www.mzp.cz

www.greelane.com

www.mariuspedersen.sk

https://docs.wto.org/dol2fe/Pages/SS/directdoc.aspx?filename=q%3A%2FG%2FTBTN17%2FCHN1211.pdf&Open=True

https://docs.wto.org/dol2fe/Pages/FE_Browse/FE_B_009.aspx?TopLevel=8318#/

https://www.dakotavalleyrecycling.org/other-residential-recycling/330-how-a-materials-recovery-facilities-works

https://choice.npr.org/index.html?origin=https://www.npr.org/2020/09/11/897692090/how-big-oil-misled-the-public-into-believing-plastic-would-be-recycled

https://bottledwater.org/rpet-facts/

https://www.ft.com/content/360e2524-d71a-11e8-a854-33d6f82e62f8

https://www.businessinsider.com/plastic-eating-super-enzyme-recycles-plastic-bottles-2020-10

1